Indie - Goa

Dlouho zapadá slunce nad plážemi Goa a lenivé paprsky pozdního odpoledne, lesknoucí se z moře nás euforicky přivítaly hned to odpoledne po příletu z Bombaje - jaký to ráj na zemi! Moře lidí vyměněn za oceán vody.

První setkání s GOA bylo nezapomenutelné - šťastnou náhodou jsme si vybrali středisko Anjuna - mimo sezonu pozamenuté bývalé hippies kolonie, jejiž duch zde žije dodnes. Přes sezonu vyhledávané místo pro trance párty, off-season překvapivě klidné místo, kde vás sice osloví místní prodavači, ať už s oblečením, látkami či drogami, ovšem dá se to přežít a není to tak otravné jako jinde. Spíše zde najdete samotné žáky jógy, sedící u moře, mladé páry, jednotlivce i skupiny ruské zlaté mládeže.


Zastavili jsme se na večeři v jedné proutěné restauraci na pláži, dali si první seafood a pozorovali závěr koncertu boha Slunce. Za večeři pro 3 lidi s 6 pivy jsme platili cca 400 rupií, což je asi 200 korun - opravdu ráj :) Byla to dobrá volba (nejen kvůli cenám) a vrátili jsme se tam ještě třikrát, při poslední večeru si nás oblíbila britská opilá padesátnice, která vypadala jako pozapomentutá hvězda z Woodstocku - nepříliš přijemná společnost. Šel jsem zaplatit a dostal s úsměvem do ruky čerstvé ubaleného jointa, což okořenilo můj návrat do naší low-cost (300 Kč/noc)chatrče pod palmami.




Místní vláda navíc reguluje ceny základních potravin i výskyt žebráků, což dělá malý státeček Goa ještě příjemnější - nutno říct, že za kopcem Anjuny se už nalézaly klasické turistické pláže plné (ruských) turistů, zaplaťpánbu za Anjunu!

GOA je nejmenší z indických států a ještě do roku 1958 byl pod nádvládou kolonizátorů z Portugalska. Starší obyvatelé ještě dnes vzpomínájí na toto období jako na časy prosperity a v očích se jim leskne stejná jiskra nekonečných dálek jako Portugalcům - oba dva národy se po staletí dívali na otevřené západní moře s touhou objevit horizont...


Portugalci nenechali v Goa pouze typické pastelově barevné domky, ale také silné katolické výhonky, byla to jediná oblast v Indii, kde převládalo křesťanství a i to trochu přispělo k dobrému pocitu - třebas tím, že když se dohodla cena s taxikářem, opravdu na konci cesty platila - příkladem budiž náš taxikář Joseph - najel s námi po Goa asi 150 kilometrů a ještě nám sehnal skvělý hotel v další Goa destinaci - Majorda.

Po dvou dnech v Anjuně jsme se rozhodli přesunout na jih, nicméně po spatření přeplněných pláží, bez naděje na změnu, jsme zvolili radši bližší destinaci a jistotu krásné klidné pláže s bílým pískem a ruskými nápisy - Majorda. A začala dovolená...

INDIE - Bombaj

Nejlepší věc na mém cestování po Indii bylo, že jsem to nevymyslel sám - ano, přiznávám se, na spolucestu jsem byl pozván a základní trasa byla jasná, než jsem se pořádně rozhoupal - však jsem to měl také několikrát na talíři:)

Ke svým spolucestujícím jsem se přidal po týdnu, který oni už v Indii strávili - nestihl jsem tak Varanasi a posvátnou řeku Gangu - mělo to však i jednu výhodu - moje aklimatizace na kulturní zkušenost Indie probíhala klidněji.

BOMBAJ

Proč? Prvním městem, kam jsme se po příletu vydali byla Bombaj - spíše noblesní Indie s širokými cestami, chodníky a upravenou zelení - viditelný kontrast oproti zaprášenému Dillí a žijící monument vlivu britského kolonialismu.

Bombaj je stále živou památkou na dávné britské impérium a hlavně jeho vliv na Indii - i když některé budovy ztratily svůj lesk, neztatily svou dominanci. Elegantně jsme vyřešili i na naše poměry drahé ubytování v Bombaji - indický kamarád nám domluvil nocleh u své rodiny a u kamaráda a my mohli ušetřit i za večeře, které u Indů prostě odmítnout nešlo...

Mé první dopoledne v mase lidí na indické ulici, projížďka lodí, ostrov Elefanta s chrámem vytesaným do skály, pobřežní promenáda, chamtiví žlutočerní taxikáři, procházky koloniálním centrem Bombaje a klub na střeše paneláku - za 4 dny jsme toho stihli samozřejmě více, ale tyto věci si z Bombaje pamatuju asi nejvíc.

Být ve městě, které je počtem obyvatelů 1,5x České republiky je zážitek sám o sobě, centrum města je z jihu uzavřeno mořem a proto není kde stavět další budovy. To činí z nemovitostí poblíž tzv. Marine drive v podstatě neprodejnými - jejich cena je astronomická - nám se poštěstilo bydlet 100 metrů odtud, v nenápadné schované uličce, která schovávala dům s bytem o 8 pokojích, 4 koupelnách a 3 sluhami - zejména ranní snídaně s distingovanou paní domu, její uhlazenou angličtinou a mramorově dřeveným interiérem bude od toho okamžiku mým synonymem pro vrchní kastu Indů.

návrat

Člověk se na přechodu pro chodce cítí nepatřičně a při každém zastavení autem chce plácnout do klaksonu - to jsou už poslední odchylky od normálu, které člověku zbydou měsíc od návratu z Indie.

Bankovky s podobou Ghándího už sice v peněžence nemám, krávy na cestě nepotkávám a opět jsem byl nucen si zyknout pít pivo a jíst maso, ale indická zkušenost, i když trvala tak krátce, byla nezapomenutelným obdobím v mém životě.

Z lenosti vyprávět příběhy a podrobnosti kolem a kolem jsem se rozhodl sepsat něco zde, i když sám nevěřím, že se mi to podaří.